Duše je velmi složitý lidský orgán. Ona sice jako by neexistovala, ale přesto je. V duši neseme citové prožitky a je velmi sblížená s naší srdcem. Duše se nedá nahmatat, vzít pevně do rukou, vyfotit si ji, je schovaná uvnitř nás. A s negativními pocity se zmenšuje a s radostí se naopak zvětšuje. Jen si vybavte rčení – „je v něm malá dušička“  – to, když má někdo strach a obavy … Ale když se nám daří, tak slyšíme, že máme rozzářenou duši! Anebo se loučíme s pozdravem klidu a rovnováhy v duši. Duše může zažít bol, radost, štěstí, smutek. A když se to vše děje naší duši, děje se to vlastně nám samým.

Duše jako nevědomá mysl

V duši ukrýváme tajnosti, o kterých nechceme, aby ostatní věděli, ale bohužel ani my za ta léta už nevíme, co všechno naše dušička obsáhla. Protože ona je vlastně „nevědomá“ a abychom se s ní spojili, k tomu nám pomůže regresní terapie. Sami propojení s duší nejspíše nedosáhneme, je to velmi dlouhé učení, ale s průvodcem by se nám to mohlo podařit. Anebo s průvodním slovem léčebné meditace. Jakmile proplujete do hlubin své duše, budete uchváceni krásou, kterou oplývá a moudrostí, kterou má v sobě uschovanou.