22. 6. – 22. 7.

Anna – Média nemlčí





Nebýt Lucie, nejspíš bych si ještě namlouvala, že na to, abych si našla v Praze gynekologa, mám čas. Byla jsem blbá, ale měla jsem štěstí. Moje rakovina byla menšího vzrůstu a v září jsem se s tou mrchou (snad nadobro) rozloučila. Až ex post jsem od doktorky zjistila, že ten divnej kousek, co mi odřízli z děložního hrdla, byl podle rozborů už karcinom. Dozvěděla jsem se to v momentě, kdy v mým těle už nic nebujelo, nemusela jsem na chemoterapie ani ozařování, nehryzala jsem si nehty při čekání na další výsledky. Občas se stejně chtě nechtě zaobírám konstrukcema postavenýma na „co by kdyby“ a věřím tomu, že kdyby Lucie nerozjela kampaň Měsíc raka a já s ní v červenci netočila rozhovor, nejspíš bych si ještě teď říkala, že na tu preventivní prohlídku zajdu někdy příště, až se to bude líp hodit, třeba za týden… Měla jsem prostě sakra štěstí, že tahle statečná skvělá holka promluvila. Před pár měsíci jsme si psaly naposledy, smály jsme se tomu, že mě asi tehdy při natáčení nakazila. Nevím, jak jinak teď uctít její památku, než dalším šířením (ne rakoviny) – vážně nebuďte blbé a jděte na ty pitomé prohlídky, vždyť vidíte, že Lucie nakonec štěstí neměla.

Anna



Co můžeš udělat dnes?